Každý jednotlivec v člověčenstvu v stáří svém, byť upoután byl zaměstnáním svým i ku krajinám jiným, z nichž ho toto rodnému místu vyrvalo, vzpomíná rád blahých dob svého dětství, připomíná rád krbu domácího, kdy matka první jej v světě vítala, kde ho co nemluvně na loktech písní konejšila, kde s druhy mládí na různých místech hry své prováděl, kde každý kousek půdy proň drahé vzpomínky.
Josef Blecha – chrášťanský kronikář
První odstavec této stránky je i prvním odstavcem chrášťanské kroniky, kterou v roce 1924 začal psát řídící učitel Josef Blecha. Vždy, když jsem si chtěl něco přečíst ve zdigitalizované a na internetu volně přístupné chrášťanské kronice, měl jsem problém se špatnou čitelností, která je dána skenováním, ručně psaným písmem a prvorepublikovým slohem. Proto jsem jí zároveň s pomalým čtením, přepisoval i do elektronického dokumentu, ve kterém se dá lépe vyhledávat.
Při čtení mě nejvíce zaujala neskrývaná radost a hrdost ze vzniku samostatného státu a několik úryvků z chrášťanské historie, které pan učitel Blecha snad znal z vyprávění tehdejších pamětníků, například popis obyčejného života na vsi nebo zrušení roboty…
V prvé polovici XIX. stol. začaly se u nás na venkově ukazovati plotny při kamnech. Toho času vařily hospodyně na ohništi v kuchyni a v zimě buď na krbu, buď v kamnech, kam podávaly se k ohni hliněné hrnce dlouhým bydlem, opatřeným na konci železnou rohatinou.
Někdy v r. 1846. začaly se u nás prodávati sušické fosforové sirky, ač je z počátku málo kdo kupoval, bylať škatulka o 50 sirkách za groš šajnů. Mimo to panovaly proti novotě té všeliké předsudky, proto držely se hospodyně ještě dlouho obvyklého troudu a křesadla. Také kuřáci nemohli se dlouho rozloučiti se zamilovanou hubkou a ocílkou.
Občané žili v době roboty za stálé denní vysilující práce život sice jednotvárný, avšak klidný a spokojený; neboť nebyli si ještě vědomi toho, že mohlo neb dokonce že by mělo u nich vše býti jinak. Nikdo jim to dosud neřekl. Jedinou autoritou v obci byl rychtář, u něhož se všechny neshody a rozepře vyrovnávaly, tak že bylo málo sporů, které řešily se až v kanceláři vrchnostenské. A došlo-li k tomu a delikt byl takového druhu, že na usmíření slepé bohyně spravedlnosti bylo nutno použíti lavice a lískovky, tu vodbyla se procedura velmi rychle a to bez protokolů, kolků a jiných útrat. Co odsouzený občan od zámeckého drába dostal, to měl- ovšem nikoli v nepad- a neprosoudil při tom aspoň pole nebo dokonce statek.
Památného roku 1848. nastal nemalý ruch v lidu. Jediné slovo, které nejprve tlumeně a čím dále tím hlučněji a jásavěji od úst k ústům se neslo, objasňovalo vše „Svoboda!“ Máme svobodu! – hučelo nejen náměstím vltavotýnským z jara, ale šířilo se rychle do všech dědin okolních.
Svobodu však pochopili všichni, ovšem že každý po svém způsobu. Sedláci vyhledávali ze starého harampádí v komorách a na půdách rezavé flinty, aby spravili si také jednou chuť na panských zajících, chalupníci s domkaři se těšili, že budou míti právo na obecní pozemky, jenom ti chuďasové – podruzi – nevěděli ihned, co ta svoboda dobrého jim přinese. Že bude jim nyní volno dojeti si „pro kus dřeva“ do lesa s trakařem, to ovšem měli za nepochybné.
Záhy sice dostavilo se mnohé zklamání, neboť každý chtěl míti tu zlatou svobodu pouze pro sebe, ale jednu radost měly všechny vrstvy lidové společnou: přestala nenáviděná robota! Zmizela reputace panských šafářů a pohlasných, pod jejichž tvrdou rukou lid až doposud robotil, vybledla hrůza vrchnostenské kanceláře a šatlavy, ba i ten zámecký dráb uznal za vhodno neblýskati se příliš okázale na veřejnosti, aby snad některý bývalý poddaný neplatil mu jeho vlastní lískovkou starý dluh i s patřičným úrokem.
Kroniku jsem se snažil přepsat tak, jak jsem ji četl. Nechal jsem tak prvorepublikový pravopis a formátování, přeci jenom pan Blecha byl přísný češtinář, o kterém mi vyprávěl můj děda. Já jsem v češtině slabý dodnes, takže si nemohu dovolit něco upravovat. Bohužel spousty slov jsem nemohl přečíst a spousta slov mi nedávala moc smysl. Kronika je v třeboňském digitálním archivu volně přístupná pouze do roku 1948, zbytek bude zveřejněn později.
Kroniku jsem si po přepsání ani nepřečetl, takže přepis je v současné podobě nedokončený a nekvalitní. Zveřejňuji ji pro ty, kteří si chtějí v kronice něco najít nebo by ji chtěli opravit nebo dokončit…
Napsat komentář